Vyznání

Je poslem naděje, jak bílá holubice,
alfa i omega velikonoční svíce,
slavnostní gloria, které zní katedrálou,
kamínkem u cesty, i strmou, pevnou skálou.
Je jiskrou z ohníčku, na kterém dřevo praská
i slzou na víčku.
Tím vším je moje láska.
Je tichá i pokorná. Pevná a bezvýhradná.
Osvěžující, jak čistá voda chladná.
Má v sobě ticho hor i krásu drahokamů,
zářivost jitřenky, důstojnost starých chrámů.
Je přímá i hloubavá, jak melodie tklivá.
Čeká a odpouští. Je klidná, trpělivá,
má v sobě odvahu, s kterou i bouře přečká.
To je má láska. Ta pravá, nekonečná.