Hádky...

Anotace: Já nikdy nevím co sem mám psát...

Sedím tady a premyšlím co psát,
sedím tu a ani nevím proč se mi nechce smát.
Tvoje zlá slova se mi vrývají hluboko do srdíčka,
palí mě oči, jen nesmím zavřít víčka.
Nechci,abys viděl jak mě tvoje slova bolí..
Nechci, abys viděl, jak je mi uvnitř smutno,ale vím, že čas to zhojí.
Ale pak, kdy tyhle stavy pominou,
umíš být milý, vím, že jsi mojí rodinou.
Ve vztazích jsou hádky normální,
občas se musí pročistit vzduch,
jinak by v něm byl za chvíli pořádnej puch.
Nesmí to být,ale 3x za týden,
to pak by z toho jeden zcvok,
je to ranec na nervy 3x už je moc...