Otázka

Anotace: a odpověď

Měla bych otázku na každého z vás,
proč časem láska lidí ztrácí ten svůj půvabný jas??
Copak vyprchá láska ze srdcí lidí a zbýva jen zvyk?
Přece láska není jen v tělocviku nějakej cvik,
který se naučíš a pak ho jen opakuješ,
v lásce přece po celý čas druheho miluješ??
Život pro něj riskuješ, obrázky maluješ..?
Copak se všechno mění ve stereotyp??
Každá láska má takový cíl??
To je to o čem človek dobu snil?,
Já ne, chtěla bych cítít lásku až do konce života,
nechci, aby se to měnilo ve zvyk, cvik, stereotyp!!!
Nechci svoje sny jen tak zahodit,
klidně se kvůl tomu půjdu pomodlit,
když to bude tohohle vztahu záchrana,
klidně se pomodlím třeba i spoutaná.
Miluju a chci být milována,
nechci se v životě cíti se sama.
Protože to není to po čem sem celý život toužila,
zachráním naši lásku,
to se klidně vsaď.
Bojovala sem a bojovat budu,
pokořím zvyk,
vyhraju a stastná půjdu dál vstříc překážkám...