Máš oči vlčí
a hlas klidný
jako spánek.
Pocity mé mě k Tobě vláčí
a nejistota z Tvého dechu,
mě hambou zmáčí,
když nocí vlahý vánek
odráží vášeň mého vzdechu.
Máš vlasy havrana
co v zahradě rajských snů zrána
mezi bílím sněhem klove do něhy
Máš ústa co slíbala slunce
v mé tůňce odrazů
ve Tvém obrazu.
Máš ruce jako zahradník
co pěstuje růže
v nich cit malíře
jenž trnem od barev
dotýká se lehce mé kůže
a maluje výbuch sobky.
krásný...ale kazí mi to tam tY ústa......ústa jsou tA....střední rod..
14.12.2006 20:13:00 | Lisa Kloboučková