Rytíři..

Půjdu k řece s touhou poznat, jestli plyne.
Kdo ví, zda jen nešálí a nemate mi zrak.
Půjdu přece, i když vím, že brzy zhyne
v zapomnění bárka čísi, rozklížený vrak!
Půjdu k řece, přesvědčit se, jestli trvá.
Kdo ví, zda v ní neuhasím na obzoru svit?
Půjdu přece, vědouc, že víc nejsem prvá
a že v milování nelze hříšně zatoužit!
Půjdu k řece, půjdu bosá, půjdu nahá.
Kdo ví, zda mne neodsoudí hlučný, lidský dav.
Půjdu přece, ač vím, že má rovnováha
neutopí v hlubině svůj prostopášný mrav.
Zase půjdu na břeh řeky nořit tělo do duše!
Rytíři, buď odhodlaný! Napni střelu do kuše!