Brána, stavěná z kapiček strachu
touha milenky, neznaje bázně,
odhodlanost upírů,
co nad ránem bojí se jít spát
Ticho ve střepech zítřků,
beznaděj dnešků prohraných,
láska z dnů dávno minulých,
falešné doufání v přítomnostech
umírá
Vteřina k doteku Tvých řas,
okamžik bez konce k doteku srdce
-jen na chvíli-
byla jsem tam
a chci zůstat
(Možná už bych pak přestala i brečet)
…
Slova jsou zbytečná, jelikož mi stejně nestačí na to, abych přesně vyjádřila, jak moc to na mě zapůsobilo. Klobouk dolů.
07.02.2007 20:39:00 | Rovena
Nádhera. Tvoje metafory jsou úžasné a dohromady dávají smysl, což se nevidí moc často:oD Má to v sobě cosi...magického.
02.01.2007 19:23:00 | Jenovéfka.pel.Nomistérion