otevřeli jsme oči do dnešního rána
/tak velmi mnoho dní jsme zaspali/
a mé rozestlané touhy
zívou a čepíří se
kradou mi klid a tvé místo pod žebrama
jsme oslněni tmou
/já trochu víc než ty/
míjíme se
v poslušném rytmu každičkého dne
než uhasne víra
než ticho se promění ve věty
.
.
.
já k tobě zády
ty ke mě celým srdcem
a přece oba stejně nevinní
Tak trochu mi to něco připomíná...asi ne tak dílo, jako něco ze života :-))
11.01.2013 02:50:24 | Petr Z
čas totiž nikdy nic nespraví... nikdy uplně. (ještě pořád někdy potají čtu pořád dokola ty tvoje sladce bolavý verše Rozie)
15.04.2012 20:30:02 | Trdlo