Nevím...

Anotace: Kdyby mi dřív někdo řekl, že budu psát básně, tak se mu vysměju. Ale přišel jsem na to, že je to dokonalý způsob jak něco vyjádřit... :) (ona chodí na pedagogickou školu, tak jí ze srandy říkám pančelko...proto ten konec...)

Já nevím co dělat,
tak zase jdu psát.
Já nevím co říct,
snad že Tě mám rád?

Já bojím se toho,
co vlastně cítím.
Myšlenky na Tebe,
ve své hlavě mítím.

Nevím proč duše,
má lásky se bojí.
Snad nejsem si jist,
zda to za to stojí.

Bojím se zklamání,
bojím se říct.
Co k Tobě cítím?
Nejsem si jist.

Snad obavy moje,
zbytečné jsou.
A úsměvy Tvoje,
hned pryč je odnesou.

Ale když ne?
Co se tím změní?
Nevím kam jdu,
když cesta tu není.

Znám Tě jen krátce,
nevím proč spěchám.
Nevím proč hned,
toho nenechám.

Já dokážu pocity,
z hlavy pryč dostat.
Nevím proč spěchám.
Nevím jak přestat.

Snad proto jsem zase,
začal teď psát.
Nevím jak jinak,
se na tohle ptát.

Je to už všechno?
Já stále však nevím.
Co jsem tím myslel?
Co se teď změní?

Ať už to dopadne,
tak nebo tak.
Jsem rád že tě znám...

Tvůj poslušný žák ;)