Vysvleč své svědomí
Z pout
Z pyžama lhostejnosti
Z okovů ztracena
 A nech ho jitrem plout
Pohlédni do očí
Na pavích perech
Lákavém vějíři
Na zástup prázdných hrdel
 Co noc dnes prohýří
A pak se nadechni
Naplň své nitro něhou
V spirálách rudých koluje
A do úsměvu barvy přidá
 Noc se vzdaluje
Přichází světlo
Tisíce v úhlu pravém zrcadel
Odrazů lomených v jeskyň letí
A dokud proud ten nepřerušíš
 Nejsi bez objetí
Naznač jen přikývnutím
Že láska nezmizí
Že v kůře stromů
V řece dravé
 Teď schována je pro cizí
A mně se to naopak líbí moc. Každý ať si ji uchopí po svém. Já jsem v tom "to své" našla. :-)
07.06.2012 23:27:41 | zaba.zuzla