paletová

mokrou tvou tvář já vidím
zasychá
tvůj obraz
něžná výzva po doteku štětce
tak jasná jemná k prstům slepce
z palety vzešla stvořit krásu tvou

kde budeš viset,čí zeď zdobit
snad tu mou
tu jižní s přímým svitem
a já tě každé ráno úsměvem
pozdravím a v Tvůj rámeček se skryji
omámen radostí že v tobě žiji

těch barev pár
co Tě definují
co v srdci mém, klidným mořem plují
a nepřemýšlí o tom coby.?
prosté strachu ,zášti ,zloby
těch barev pár z nichž sálá žár

a já ho nehasím
ještě přidám
pár polen vášni.. aby hřála
aby nás vedla ..touhu sála
aby jsem v pravý čas až deset let se mihne
mohl říct,neboj..ještě dost se toho stihne

a žádná doba jakkoliv je dlouhá
mi nezabrání..mít svá přání
ta tichá co schovaná jsou u dna
a tak se uvolním ,naději se oddám
dříve než podlehnu tvým svodům
svěřím kroky betonovým schodům..

co vedou jako tepny ve tvé ruce
k naději již zdobí jméno ..srdce..