Vzpomínky

VZPOMÍNKY

Spousta vzpomínek – jak střepy z rozbité misky,
roztříštěné srdce na tisíc kousků – pocit více než blízký.

Z misky již nikdy nestane se celek,
tak jako na trápení není všelék.

Zlomené srdce dlaha nespraví,
a mysl vzpomínek se nezbaví.

Řežou a bodají,
jestli o ně stojím vůbec se neptají.

Tvá objetí a jak moc mi chybí,
vše cos řekl – pouze prázdné sliby.

Nyní samota mě pohlcuje – nevím jak žít dál,
slzy tečou po tváři – proč? sama sebe se ptám.

Všude kam jdu nosím v hlavě tebe,
peklem se stalo to co kdysi bylo nebe.

Nenechat tě vstoupit do svého života – chci čas vrátit,
nebo, alespoň otupit co cítím – v zapomění se ztratit.