popel z tvých vlasů oklepu
poslepu
tvé rty si najdu
klidně si zajdu
zacinkám
a ruce směle
kolem tvých tvarů
darů
nepustím
rozpustim se v tobě
a lžičkou zamíchám
zacinkám
a naše zvony rozezvučím
mučím sebe i tebe
akordy plynou
ve stejném taktu srdce naše
plaše se tváříš
nejsem sám
zacinkám do tmy
do zavřených oči
a dole zvoník naše lana
nepopsaná
rozhoupá
několik zvědavých ptáků se vznese
pod střechu
z doslechu píseň kterou znají
ta hrdla plachá
poznat dají
čas neplyne zhoustl něhou
a na hodinách
stojí
kulička velikosti hrachu vypadla mi z ruky
zvuky se nesou věží
po schodišti
a zas a znovu v narážení kovu
zacinkám
Krása. Představuji si ten prach tetelící se v jednom slunečním paprsku, někde vysoko pod střechou...ty zvony, pocity, peříčka, atmosféru...hmm
12.09.2012 09:40:43 | Lenka Krásnodvorská
Stalo to za to,vyšlapat těch 545 schodů :-)
12.09.2012 09:42:39 | poeta
No, alespoň si za odměnu můžeš dát večer bábovku. :-))) bez výčitek.
12.09.2012 11:01:19 | Lenka Krásnodvorská