Zůstalo mi po Tobě...

Hektolitry slz při usínání,
opuštěné srdce co duní o polštáře,
chybí mu ten dotyk vřelých dlaní,
asi chybíš mi…
Zůstal mi jen mráz…bez Tvé tváře…

Zůstal jen čas od posledního pohledu,
slovo milovat, co už smysl dávno ztratilo,
kéž já to někdy konečně dovedu,
opustit to co bylo jako by nikdy nebylo…

Dva roky vzpomínek nenahraditelných,
touha přesunout se v čase tam…zpátky,
zůstala cesta, co skončila…v mořích Tvých,
proč jsou ty lásky tak křehký a vratký…

Z jasanů tenkrát upadl poslední list
a ty ses rozhodl přestat v mém srdci číst,
zůstalo jen objetí samoty, šňůrka papírových draků,
zůstala mi po Tobě obálka jízdenek z vlaků…

Jen dárečky od Tebe a drobnosti z putování,
můj samostatný život, co zas chodí bos,
jen Tvá melodie, co stále mi tu vyzvání,
zůstalo mi po Tobě Ine Kafe a Sigur Ros…

Zůstalo toho tolik…na každém kroku,
viny nás obou ještě zatím neodpuštěné,
souznění mizící do rozbouřených toků,
zůstala mi jen víra ve štěstí, co dopředu mě žene…

Dnes jsem vyhodila Tvou fotku z peněženky…