Půlnoční vlak

Hledím na stromy se míhající,
a světlem trpí oči mé,
ty ležíš sama, nahá, spící,
nic už není podstatné.

Na ničem teď nezáleží,
neb já jsem tady a ty tam,
a čas mezi námi běží,
plačícímu psu se podobám.

Sedím a smutně hledím v dáli,
a zřím tvůj úsměv, slyším dech,
a stromy, jež v dáli stály,
teď pokrývá chladný mech.

Tvá láska, co srdce hřála mně,
ta, kterou jedinou cítit smím,
byť tu teď po mně neprahne,
vím, že nezmizela. Spí..