Oblázková

Možná jen čas
obrousí naši lásku.

Aby pak, podobna oblázku
nevinně bělostnému,
příjemně mohla v dlani
hladit
a chladit. Nebo hřát.

Víš, padnout té dlani, tak akorát.

Jakože mám tě ráda,
máš mne rád.

Jakože dokonalá kombinace,
kdy chyby nejsou komplikace,
jen dávají nám prostor růst.

Opojné spojení rukou, těl i úst,
zároveň duší - myšlenek a citů.
Ať mluvím, mlčím, stále jsi tu,
stále jsi se mnou. Napořád.

Je to tak prosté.

Jen mám tě ráda,
máš mne rád.