Osamnění

Tak nesmírné štěstí a tak málo lásky
s ním jak bublinka pěny skouzávám po větru
jako poupě při ranním dešti
a květy tmavnou
clonou slunce je jeho stín

láska, bez pocitu osamnění
s ním je každý den slavnost
štěstí, čiré jak voda u studánky
představou se napiji, obelstím svoje smysly