sladké dítě
na houpačce sedí
naivně v dálce hledí
život ústy hluboce nadechuje
a štěstím překypuje
stará žena
v černém závoji
pár let smutku
porcelán upadl
špinavé prkna země
tlumily její pád
porcelán se rozbil
tot stará paní roztříštila
svůj osud
které kyvadlo
a která strana
najde rovnováhu
mezi světy
poly světla a tmy
život je tak krásný
když jsi šťastná
tak smutný když
kéž by světlo svíčky
roztopilo karamel
ve vlastní sladkosti
myslím, že to je báseň...i když by se dala ještě trochu uhladit.
RM
25.02.2013 22:14:14 | Robin Marnolli