Karamel

sladké dítě
na houpačce sedí
naivně v dálce hledí
život ústy hluboce nadechuje
a štěstím překypuje

stará žena
v černém závoji
pár let smutku
porcelán upadl
špinavé prkna země
tlumily její pád
porcelán se rozbil
tot stará paní roztříštila
svůj osud

které kyvadlo
a která strana
najde rovnováhu
mezi světy
poly světla a tmy

život je tak krásný
když jsi šťastná
tak smutný když

kéž by světlo svíčky
roztopilo karamel
ve vlastní sladkosti