Před spaním

Sněží mi do srdce,

v peří usínám okřídlený

představou tvé blízkosti,

jsem prasklinou v opuce,

kapkami zasklený

paprsek s ratolestí.

 

Já bezvěrec modlím se nekonečnem,

věřím, že láska se rozpíná,

srdce je potopeným městem,

jdu bosý prázdnými ulicemi sveden

a slunce lampy zhasíná,

smět dotknout se Tě deštěm.

 

Duši mám promoklou na papír,

jsem bludný poustevník,

prstýnek obrostl trávou tak měkce,

láska je krásný suvenýr,

květinou voníš až za rovník

a čas se vzdát nároků nechce.

 

Počítám pokosené klásky,

které bez milosti sťal,

odevzdal je vánku,

čtu v Tobě dotekem mezi řádky,

zpaměti krásu Tvou poskládal,

pošeptal jsem ji spánku.