děkůvka v podkůvkách

     je vás tolik, komu dlužím slova

     za lásku, přátelství, za naději

     nesla by se jako koně na podkovách

     ze zlata či stříbra - co kdo nejraději 

     cvalem travou, hříva by jim vlála

     podkovy cinkaly odhodlaně

     ani by si  uzd a sedel nevšímala

     bělostný cukr si brala z mojí dlaně

     jen se bojím zvučně bičem práskat

     aby se nelekla svazování

     a nebála se že je snad nepolaskám

     až se mi dopíšou někdy před svítáním