je vás tolik, komu dlužím slova
za lásku, přátelství, za naději
nesla by se jako koně na podkovách
ze zlata či stříbra - co kdo nejraději
cvalem travou, hříva by jim vlála
podkovy cinkaly odhodlaně
ani by si uzd a sedel nevšímala
bělostný cukr si brala z mojí dlaně
jen se bojím zvučně bičem práskat
aby se nelekla svazování
a nebála se že je snad nepolaskám
až se mi dopíšou někdy před svítáním
Hezké, jsem rád, že jsem se stavil.
:-)
08.07.2013 11:31:01 | stryc
a já mám radost z návštěvy a děkuju :o)
08.07.2013 11:37:33 | hanele m.
Na tebe mi to přijde nezvykle zrýmovaný.. Ale zní to docela pěkně. .)
21.03.2013 23:48:54 | Jan Voralberg
no.. mně se občas přihodí i verše vázané
já to neovlivním - jak to přilítne od Múzáka, tak to zapíšu :o)
21.03.2013 23:54:10 | hanele m.
Jsou to pěkný můry co, Múzy a múzáci jedni.. .))
21.03.2013 23:55:24 | Jan Voralberg
v ohradách pod sluncem vlání hřívy
milostné řehtání blíží se vpřed
ladný jak ptáka let v oblohách modravých
propletou hlavy své spanilé naposled
21.03.2013 23:39:20 | poeta
pro mne ST. Krásná báseň.
RM.
21.03.2013 21:37:12 | Robin Marnolli
hmmm..
tak to je povedenej kousek.. 1☆
21.03.2013 15:06:11 | Joe Vai