To, co ještě dlužím

Anotace: Jak daleko bylo ode mě k tobě? Nejspíš moc a nepočítá se to v metrech.

Sbírka: Chester

Dřív skládala jsem o zmetkovi
jež byl tvůrcem všech mých nálad
avšak neměl zájem
ponořit se zrakem do mých balad.

Vztah v marihuanovém kouři
o samotě, co ubíjí.
pouštění se do hádek
v reprácích
depresivní black.

V polibku dokud jsou rty ještě rudé
jak růže
škrábala jsem ti do kůže
bez výchozích gest
a tys mi říkal
„jsi normální?“

Já nebyla
a nepřišlo mi morální
vzdát se tě.

Tak už ti dávám sbohem
a tentokrát poslední
bez dramatu
dnes
při jarním poledni.

Omlouvám se za to, co jsme otrávili.