Tajně sním

Již několik nocí tajně sním,

že během následujících dní,

budeme spolu...

 

Ptám se sebe sama, zda vůbec smím,

přiznat, proč zabývám se ničím než tím,

co připomíná mi Tebe...

 

Všechno, cos řek, mi v hlavě zní,

u srdce bolí, že chceš být právě s ní,

vždyť bylo by nám tak hezky...

 

Na každém slově, jež vyřkneš, lpím,

v myšlenkách jen vedle Tebe spím,

a vedle Tebe se i probouzím...

 

To, co mám, je jen vlastní stín,

a ten nepřestává se mi mstít,

za nesmělost...

 

Měla bych to říct, já vím,

říct, jak moc a co vše k Tobě cítím,

Ty vůbec netušíš...

 

Když vztekle v dálce hromy hřmí,

připomínají, že byl bys vším,

v dobrém i zlém...

 

Přítomnost bez Tebe, věčný to splín,

už ani opojení z výběrových vín,

nedá chvilku radosti...

 

A proto doufám, proto sním,

že jednou staneš se více než jen tím,

kdo mě domů doprovází...

 

Ať se Ti stále sladce sní,

snad jednou poznáš, že pro mě jsi vším,

a to navždy...