S větrem v zádech

Ve větru mých a tvých dní,
čekat a doufat, že bolest odezní,
s nádechem ironie osudu,
už možná zítra v tom průvanu stát nebudu!

Přišels, s Tebou bouře a vichřice,
polilo mě horko a přepadla zimnice,
smetl jsi mě do víru svého JÁ,
zkoumám, kdo z nás více se lžím podobá.

Síla tvého větru srazila mě k lásce..málem
však pochybovals,
zda-li to jen my dva zvládnem!
Teď cítím jen cosi-co zbylo z tornáda
už tvou příchuť ochutnala jsem
totiž - "být sám je přece paráda!"

A Ty jsi pryč...

Jako po noci den, tak po vichru přišel klid,
jen moje city nelze nějak uklidnit!

Jen tupě ležím a volám vítr, volám lásko!
A přemýšlím, proč to pouto tak náhle prasklo..?!

Teď jen občas s melancholií, v noci na chvíli
vzpomenu si..kým že jsme to vlastně byli..?!..že tak rychle zapomněli...