dej si radši panáka zlato
řekla mi zpocená blondýna
hlasem brouka
v hlavě měl jsem
ten její hlas
šelest andělů
když usínaj v hloučku
na Václaváku
celá tahle obloha
kreslí kosočtverec
radosti
a ctnosti
duchovní potkal jsem
v metru
zaprášená pravda
schovaná pod sedadly
v zapomnění
válí se jak slizký brouk
její hlas
patetické blondýny
s vráskama padesátnice
její kostnaté ruce
mě ohmatávají
jak kdyby mi chtěly
vysát z těla
poslední zbytky radosti
stejně to dopadne vždy stejně
piju sám na žal
Začátek a konec bezva.Uprostřed mně mate příliš moc obrazů a děj se tím poněkud ztrácí.
19.01.2007 15:12:00 | s.e.n