Protékáš mi srdcem jak stříbrný vodopád
v měkkosti rtů zní táhle "snad"
prsty hladíš dlouhé vlasy z mechu
a objímáš můj útlý pas
stojíme zabořeni v hvězdném prachu
vpíjíme každou z nočních krás...
Lásko, voníš šalvějí a tymiánem
jsi můj přítomný okamžik
když v hodině těsně nad ránem
vdechnu tě v polibku
tichý vzlyk....
Ve stínu rozdrcených skal
objímej mne, prosím, dál...
dokud se nerozední.
Kudlanko-u, děkuji ... myslela jsem, že je to ženský nick :-)))
06.06.2013 19:19:42 | Verena
Zdravice Vereno.
Znamenitá báseň, jen co je pravda.
Martin Kristián Kudlák
05.06.2013 22:51:45 | kudlankaW
Děkuji za zastavení všem .... pomalu zas návrat na liter oslavuji podobnými perličkami :-)
05.06.2013 21:41:32 | Verena
Moc pěkné.
05.06.2013 21:36:01 | Jozef Bojanovský
Krásně napsáno - s něhou a láskou v srdci... trošku závidím :-)
05.06.2013 18:04:42 | Adellide
"stojíme zabořeni v hvězdném prachu" ..se mi líbí ..a i závěr :)
05.06.2013 00:16:43 | blue