Souhvězdí štíra

Když v pavoučích sítích
můj dech se chytí
a v padajícím tichu
obléknu šat hříchu

a svět se ztratí v pousmání
v zakázaném doteku
v mezičase přijímání

na cestě, kterou jsem si
nevybrala
v koutku mysli se krčí malá
naděje

to slovo je v cizí řeči
bohužel jsi stále něčí

ne, nevěřím na pohádky
život je na ně příliš krátký
dotknout se lásky
znamená mít prst na spoušti
znamená zranit
ale to se odpouští

jenže už praskla poslední struna
a zvadla růže ve váze doma
kterou jsi mi dal.

Ve vůni borovic
toužím mít něco víc
na jinou hvězdu jsi však přísahal...

v náručí držím roztříštěný svět
s tebou jsem hledala
svůj vesmír naposled.