omluvenka

tak už se nezlob
holka moje
trochu jsem ulít
to ten stesk
chybíš mi celá
tělo tvoje
jen zavřu oči chci tě svést

slova jsou slova
někdy pálí
to ale slunce umí též
s večerem lehá
na lůžko v kopcích
doufám že si zas vzpomeneš

jak jsem tě tenkrát
daleko odsud
ve stínu stromů políbil
byla jsi krásná
nádherný úsměv
v tu chvíli já hned o nás snil

až se mi vrátíš
za ruku spolu
půjdeme dolů ulicí
pošeptám znova
jak moc mi chybíš
že jsi má hvězda zářící


přestanu svádět zbytečné bitvy
nechci být vítěz
ani král
chci tvoje slova
slyšet a šeptat
buď sen co často
se mi zdál...