POKORA

Anotace: Když se rozum snažil přemoci dychtivost... ;-)

Sbírka: Retro ze šuplíku II.

 

                      POKORA

 

 

Zlomy kdesi ve mně

   přicházejí tak náhle – chtěně i nečekaně

Kolik se jich dá vstřebat?

Já chtěl se občas nedat

   a přitom spoléhal se na ně

Snad zní to temně

   tak jako ozývá se země

   když znásilněna botou okovanou

   chce dát echo všem kdo slyší

   třebas mlčenliví jsou a tiší

A pak je pustí skrytou tajnou branou

   na půdu úrodnou pro nové sémě

 

Zlomy kdesi ve mně

   hluboko ve mně i téměř na povrchu

Jak letokruhy už je nespočítám

Však taky nač – ať zůstanou si tam

   kde nezpůsobí hodně vzruchu

   když chovat se k nim budu jemně

Můj stav snad podobá se trémě

   básníka co verše deklamuje svoje

   a ví že jeho hlas zní falešněji

   oč víc se kdesi vnitřní struny chvějí

   a radši stál by v kupce hnoje

 

Zlomy kdesi ve mně

Uloženy ve vrstvách

   tak jak se vrství Země

Co bylo skálou je teď prach

A prach bude jednou i ze mě

Z toho ale já nemám strach

Bojím se až rozhodneš se pevně 

   že sotva pak překročíš práh

   způsobíš další zlom

                             ve mně

 

 

Praha, stále ještě leden 1991 (pro S.)

 

 

http://www.youtube.com/watch?v=BdyXt-1Rt7w