TRN

                           TRN

 

 

Jsi jako trn

                který vbodnul jsem si pod kůži

když jsem chtěl trhat kvítí

                                    v příkré stráni

A teď mě bolíš

                         při každém vzpomínání

             i vábíš omamnou  vůní po růžích

 

 

Jsi jako živá nehojivá rána

                                    zasazená do mě

Přitom však taky balzám

                                  na nevykřičené stesky

Tvůj pohled občas bodá

                                 neúprosně chladně

jindy zas promění se

                                 když usměješ se hezky

Nebo jsem  jenom chvíli snil

                       a nechtěl se cítit skromně?

 

 

Jsi jako trn

                který vbodnul jsem si pod kůži

Já nechal si tě zarůst

                              až moc hluboko v dlani

Abych tě vnímal s každým pohnutím

                                                 i v spaní

Ptám se tě ale ptám

                       zda si tu bolest zasloužím

 

 

 

Praha, květen 1984