Anotace: o pohodě...
Přes záclonu přichází
slunce
tichými krůčky světla
ty povídáš a povídáš
kaskády slov zaplňují
oceán v němž plaveme
stín záclon kreslí na zdi
příhodu včerejšího večera
unaven mlčíš
já tiše počítám
doteky prstů na tvé dlani
kolik dnů bych ještě
chtěla takhle ležet vedle tebe
první ranní chodec si odnáší na podrážkách
tvoje slova co přetekla oknem ven..
Radši hned si boty sundám, abych viděl, co něžných slov jsem stačil posbírat a mohl je tak znát, než rozpustí je svítání.
03.11.2013 14:17:48 | Pelican