Děkuji....

Z tvé tváře nespouštím své oči,
dokud má víčka spánkem neklesnou.
Mé nožky povětšinou bosé,
tvé ruce mě k prvním krůčkům donesou.

K vzpomínkám...

Při každém svém kroku se ohlížím...
Říkáš: Neboj, nikam nepůjdu,
ještě pár let.
Bojíš se, neplač...
Pojď do mého náručí zpět.

K vzpomínkám...

Už se nebojím,
A jsou tomu již roky,
i já už střežím jejich šlépěje.
Odešla jsi...
Nevadí, ale ohlížím se přesto.
Děkuji ti,
že tvá náruč, tu stále pro mne je...