Návštěvnost
SLEPOTA
SLEPOTA
Anotace: Některá slova mají skutečnou hodnotu jen tehdy, když se nemusí říkat nahlas…
Sbírka: TICHÁ POŠTA
SLEPOTA
den co den toužíš
po mém vyznání lásky
jak jen můžeš prahnout
po tak pouťovém zaklínadle
jako je „miluji tě“
jak můžeš nevidět
že den co den
ti lásku vyznávám
bez zaříkávání
abych ji neurazil
třeba se jednou zlomím
pod tvými výčitkami
a ty se rozzáříš
až řeknu „miluji tě“
ani si nevšimneš
že v tom okamžiku
to přestala být pravda
Praha, 19.1.2014
http://www.youtube.com/watch?v=jCWd-mQFBQg
Komentáře (20)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisksilné..
mnohdy chceme a toužíme po slovech ujištění a přitom jsou nám nabízena jinačí formou, jen ji nevidíme...bohužel...
jen se dívat a naslouchat...
20.01.2014 23:02:11 | zelená víla
Děkuji za zastavení i komentář - ano, to jsem měl při psaní na mysli :-)
21.01.2014 09:18:52 | Amonasr
Tohle je.. Skutečný. Jo.
20.01.2014 15:46:28 | Slečna z konce duhy
Díky za zastavení i za koment :-)
20.01.2014 17:53:21 | Amonasr
pravda je pružná...
20.01.2014 08:03:36 | enigman
Jak která a jak kdy… :-D Některé mají vpravdě jepičí život… ;-)
20.01.2014 10:12:31 | Amonasr
Za opravdovost i nadcasovost ponecham zde oSTychave diky za krasne tve poselstvi Marty Kristian Kudlak
19.01.2014 23:15:10 | kudlankaW
Děkuji Marty Kristiane za milé zastavení i za ocenění, jehož si považuji… :-) Josef
20.01.2014 10:11:59 | Amonasr
Nejkrásnější je ,když si lidé,ti dva, porozumí beze slov,když se pohledy setkají a je tím řečeno vše.Zvuky ,v té chvíli zbytečných slov, to
jen ruší...Na druhou stranu,čas od času,je posilující i povzbudivé
říci svým blízkým nebo přátelům,že je máme rádi,že jsme rádi,že existují.
Někteří na to zapomenou,myslí si,že je to zřejmé a pak je pozdě,lidé
odchází a my litujeme,že jsme jim to nestačili pošeptat.Ji.
19.01.2014 22:12:00 | jitoush
Naprosto souhlasím. Základem je vnímání, slova jsou jen obal, který může být mnohdy i prázdný… Ale když dáváme dárky, i hezký obal dokáže navodit tu správnou atmosféru a podtrhnout význam daru… A někdy si bez toho obalu ani nemusíme všimnout, že jsme nějaký dar dostali… ;-)
20.01.2014 10:10:58 | Amonasr
No tak za tohle dva body...hlavně obsahem jsem velmi ztotožněn, ale i celkové pojetí vyznívá pěkně postupně...
(hudba mi (vyjímečně) moc neřekla (ale není to kvůli Hance, její kvality uznávám:-)
Sám fakt mám toto spojení, jako nějaké klišé, flirt..mám spíše rád, když žena pozná z mého chování, že pro mne má vysokou hodnotu...
19.01.2014 20:44:59 | Robin Marnolli
To mě těší, že to vnímáme podobně :-) Pokud jde o ilustrativní odkaz, neměl jsem moc času něco vybírat a Hana Hegerová je v takových případech moje osvědčená jistota. Tady jsem tu spojitost viděl v té „mapě lásky“, tedy schopnosti lásku vnímat či vycítit …
20.01.2014 10:09:02 | Amonasr
Tak jestli můžu s trochou do mlýna: V našich krajích se slova - miluji tě - moc neříkají, jsme jiná nátura než Američani. Přidávám se taky k tomu, co říká meluzínka. Ale přeci, jen tak mezi námi, nějaké ty tiché milé veršíky, šeptané do ucha, to bych si nechala líbit, ale ten můj holt na to není. Ale zas má jiné kvality:)
19.01.2014 16:41:16 | Inna M.
Pro mne je nejsilnějším impulsem ke psaní, jak se zdá, prokrastinace :-D O víkendu jsem si zakázal psaní kvůli práci, ale ještě jsem se k ní samozřejmě nedostal :-( Při obědě mě jako útěk před povinnostmi napadlo tohle téma, kterého jsem se už jednou dotkl dřív trošku jinak http://www.liter.cz/miniaturahricka-kultura-777633-cist Také jsme tenkrát k tomu spolu prohodili pár slov i z malinko jiného úhlu… :-)
Jinak samozřejmě souhlasím, že i vhodně volené slovní lichotky občas k prosvětlení vztahu neškodí, jen s těmi silnými slovy by se mělo jaksi šetřit, aby nezplaněla… ;-) Ten Tvůj má docela kliku, že uznáváš jeho jiné kvality – o to vlastně jde… ;-))
19.01.2014 18:28:08 | Amonasr
Ono ani tak nejde o to, co chceme slyšet, ale co cítit. Někdy si neuvědomujeme, že je láska stále přímo vedle nás, protože její každodenní projevy jsme začali brát jako samozřejmé. Zapomněli jsme na to, jak moc je výjimečné spolu třeba jenom snídat, nebo i sedět večer u televize, že v půl osmé večer, v neznámém městě, nám ten druhý jde shánět sojový mlíko, jenom aby jsme si mohli dát svoje večerní kafe. Zapomínáme na to, že byla doba, kdy vedle nás nikdo nebyl. Pak to maskujeme tím, že chceme slyšet. A to je ta naše hluchá slepota. :O)
19.01.2014 15:30:57 | Tichá meluzína
My dva se fakt asi přesvědčovat nemusíme - Tvou obrazivost sice nikdy nedostihnu, ale přesto snad můžu prohlásit, že lidské hemžení vidíme hodně podobné... :-) Kdybych se neobával možného dvojsmyslného výkladu, napsal bych jednoduše - má Blanka mi rozumí... ;-))
19.01.2014 15:38:29 | Amonasr
To se bát nemusíš Mozarte. Rozumíme správně. :O)
19.01.2014 15:51:45 | Tichá meluzína
;-)))
19.01.2014 16:41:25 | Amonasr