..hej poutníku 5

*

..když ve tvých slovech slyším vroucí tón
ptám se
cítíš teď všechnu tu lásku
s vesmírně krásným odstínem života
vítr ve vlasech
i smutek do kterého se propadla

ukryl jsi ji do ticha samoty
však otisk vyryl se do mých myšlenek
tak jako tajná přání
jako slova
co neodvážil ses ani pošeptat
vystavěl jsi chrám z růžového mramoru
a světlo donutil ses v něm klanět
vím
snílkům se neodpouští nic
ale poutníku
žiji na tvé planetě
možná jen v noční tmě
kde bouře všednosti šestispřežím peláší

pozvedněme tedy číše k přípitku
a do vína všeho zrání
ať slunce
vypadne znovu z dlaní

*