Zakázaná láska
Zakázaná láska
Anotace: Ačkoliv nesmíš,toužíš,ačkoliv nechceš,musíš,bludiště ze kterého není cesty ven....
Po špičkách vcházím na cestu krajinou Tebe,
jak slepec konečky prstů hledám svůj cíl,
přede mnou tajemná výzva - láká i zebe...
Jak větvoví v korunách stromů naše údy spletené,
v hrudi ozval se slabý sten,
jak roj divokých včel krouží hlavou myšlenky zmatené....
Z květů rozkoše dáváš mi po kapkách opojný nektar pít,
já toužím zastavit čas
a věčně náš sen snít...
Má ústa hladová jdou vstříc těm Tvým,
však na řasách lesknou se slzy,
krutá pravda mnou prostupuje a štípe jak hustý dým.
Přišel čas loučení,obličej zdobí nejedna vráska,
bolestí splácím daň za štěstí,
tak chutná zakázaná láska.....
Komentáře (9)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Mě osobně se báseň líbí :-) Přijde mi procítěná...
10.03.2014 19:26:27 | Gabriela Green
díky,trefa do černého-všechno co píšu je vlastně přetlak pocitů,odraz mě samotné,střípky z mého života
10.03.2014 20:00:16 | Mates.21
Tomu rozumím, dělám to také tak... Napřed jsem se jen po nocích vypisovala, když jsem nemohla spát... No a nakonec jsem tady...
10.03.2014 20:02:29 | Gabriela Green
zrovna pročítám Tvá díla a běhá my mráz po zádech-skvělé,bravurní,prostě úchvatné a určitě je dobře,že jsi tady
10.03.2014 20:04:17 | Mates.21
Děkuji, Vážím si toho... Mě běhá mráz po zádech z počtu tvých tipů, na to že máme téměř stejný počet děl... Smekám klobouk... :-)
10.03.2014 20:07:20 | Gabriela Green
Ještě jednou díky,pro mě jsou reakce tady obrovským motorem,uznáním,že to,co dělám má smysl,že v dnešní době je ještě spoustalidí,co nestratili cit a mají v sobě touhu se podělit o kus sebe sama.Tady je člověk jak nahý model vystavený sochařům,kteří dávají jeho osobě tvar a naplnění...
10.03.2014 20:12:44 | Mates.21
Vím, jak to myslíš... Možná to bude znít naivně, ale jsem tady, abych se pokusila něco předat ostatním... Aby jednou v životě mohli otočit sázku jinak, než jsem to udělala třeba já... Aby nevsázeli na černou, když padá červená...
10.03.2014 20:16:56 | Gabriela Green
Tohle není naivita,ale životní zkušenost,poselství,že věřit v lepší zítřek je nutnost,vstát a jít,když už nemůžeš,smát se i přes slzy a vší smůle to natřít,aby bylo místo pro štěstí a lásku
10.03.2014 20:21:54 | Mates.21
Přesně tak, ono vzdát se a padnout... Na tom nic není, ve své podstatě je to pohodlné a lehké. Říci: Já už nemůžu... Ale stát a bojovat i když nemáš s čím... O to cennější to vítěství potom je.. A člověk si ho jinak váží. Škoda jen, že nejsem tak dobrou spisovatelkou, buď se to ostatním moc nelíbí, nebo to píšu tak ,,hacaprdsky" že z toho není moc pochopit... No uvidíme časem, třeba se to zlepší :-))
10.03.2014 20:27:47 | Gabriela Green
