Chutnal jsem skývu cizí něhy,
zkolébán v tobě tiše sním
v útrobách lastury slyšel jsem lásku,
šuměla po vínu mořské pěny,
v okvětí sevřeném tajemstvím
utonul mnohý z mořských vlků.
Závojem halilas hladinu v peří,
snítku jsem daroval holubici,
mé srdce od teď je tvá zem,
spatříš mě krvácet v každém keři,
paprskem jsi, který naději vrací,
dokud se nevrátíš růží jsem.
Trny jsou vzpomínkou na čekání,
úsměv tvůj ranám jitrocel,
ruce jsou přístav námořníka,
v příboji u skal zasténání
naráží křídly tíhou cel,
než přijde láska pro člověka.
Tančíš mnou lehce bez dechu
zvichřená mořem, hříva ti vlaje,
hvězda se blýskla oblohou,
rty se dotýkáš po mechu,
písničkou probouzíš srdeční kraje,
chutnáš mi medem a svobodou.
Tak u Tebe už jsem taky chvíli nebyl... Chyba no a už to vím, klobouk dolů ze tuhle krásu .-)
16.03.2014 18:30:00 | Madanik
i mnohý z mořských ďasů...
12.03.2014 10:27:50 | enigman
nádherná, dechberoucí ST
12.03.2014 10:15:52 | Záklopka
...úsměv Tvůj ranám jitrocel..../úsměv/.Ji...
11.03.2014 17:26:27 | jitoush
Krásná... a poslední strofa je úplně skvělá.
RM.
11.03.2014 12:25:47 | Robin Marnolli
Děkuji, Robine :o)
11.03.2014 13:50:24 | Akrij8