Trosečník

Chutnal jsem skývu cizí něhy,

zkolébán v tobě tiše sním

v útrobách lastury slyšel jsem lásku,

šuměla po vínu mořské pěny,

v okvětí sevřeném tajemstvím

utonul mnohý z mořských vlků.

 

Závojem halilas hladinu v peří,

snítku jsem daroval holubici,

mé srdce od teď je tvá zem,

spatříš mě krvácet v každém keři,

paprskem jsi, který naději vrací,

dokud se nevrátíš růží jsem.

 

Trny jsou vzpomínkou na čekání,

úsměv tvůj ranám jitrocel,

ruce jsou přístav námořníka,

v příboji u skal zasténání

naráží křídly tíhou cel,

než přijde láska pro člověka.

 

Tančíš mnou lehce bez dechu

zvichřená mořem, hříva ti vlaje,

hvězda se blýskla oblohou,

rty se dotýkáš po mechu,

písničkou probouzíš srdeční kraje,

chutnáš mi medem a svobodou.