Když padáš

Když padáš, toužíš umět létat s vrozenými křídly.
Toužíš dýchat volně, bez smutku z bolesti.
Toužíš zavřít oči a věřit, že konec nikdy nepřijde.
Věřit, že tě láska nikdy nenechá na dně.

Začátek, však je jak pohlazení po srdci.
Když zachvěje se svět a blankytná obloha.
A ty toužíš pět, na hoře s lásky,
kde si vytváříš, svá vosková křídla.

Když myslíš, že jsi připravená,
podíváš se naposled ke Slunci.
A skočíš jak smyslu zbavená,
doufáš, že vítr ti dá poslední šanci.
A ty poletíš, zas za srdcem dál.