Jako

Jako tisíc klarinetů

slyším souzvuk našich srdcí

znějc jak stroje geodetů

zkoumajíc naší planetu.

Jako poupě magnólie

rozkvétá můj úsměv,

když dotknou se mě ruce Tvoje,

hebké jako květ lilie.

Jako bílý holoubek

cítím se já ve chvíli,

když Ty, jak nesmělý motýlek,

věnuješ mi svůj polibek.

Jak tiché vzdechy andělů

moje duše Tvoji volá,

když opouští svojí celu

a obydlí Tvou citadelu...