Snad nebráním ti v rozletu, snad neraním tvou duši...
Snad vzpomínky a touhy do hlavy ti naženu i když z kraje nebudeš nejspíš ani tušit...
Snad překonáme myšlenkou tu bariéru zapomnění a dlouhé, dlouhé vzdálenosti...
Snad ucítíš dotek něhy až usedne myšlenka na víčka
pak doufám proniknu ti až do morku kosti...
Snad chlad hlad
jaro léto mráz
úsměv úděl láska
Moc dlouhé verše, ale pěkné.
26.04.2014 00:16:51 | SmallGeorge
SmallGeorge, máš moc pěknou anotaci ke svému profilu.
"žádný autor nemůže být doceněný..."z vnějšku nikdo jiný netuší v jakém rozpoložení se autorovi slůvka na rty sypou:-)
Nejsem žádný básník, mívám však občas potřebu slůvka co se mi na rty nasypala někam pěkně uložit...a čas od času se k nim vrátit
Díky Ti za komentář, potěšil mě
26.04.2014 23:01:58 | akneliam
Děkuji za pochválení a také jsem názoru, že napsat báseň není těžké, ba těžké je nějakou přečíst, tak aby dávala čtenáři smysl stejně jako autorovi :)
26.04.2014 23:04:35 | SmallGeorge