Balvan

Balvan

 

Pokaždé při spatření

Pronikavých očí tvých

Pátrám po úsměvu

Již Mrtvý symbol nadějí?

 

Zrak tvůj se do mého vpíjí,

Však mdlý, příliš strojený

Zhasnutá jiskra doutná a přesto

Mnou běhá mráz stopený.

 

Zdáš se studený jako

Kámen v nejhlubší řece

Jen já její jindy tichý šum

Slyším dobře přece.

 

Svěšené koutky úst,

Svěšená ramena,

Ty spokojen,

Já na zem shozena.

 

Místo kapek slz,

Rovnou potopa.

Odraz v okně,

Zoufalství podoba.