Koráb

*

položila jsem hlavu do trávy
a koukám do oblak
najednou zahalí je mrak
který se v koráb podobá
plachty sluncem vybělené
vlají ve větru
stěžeň je pevně zakotven
kompas jsou hvězdy nad námi
unášíš mě věky oceánů
smaragdově blikajícími třpytkami
zpívající svou tajemnou píseň
soukromým vesmírem
silné vlny jsou naše exploze
střídající se s bězvětřím
něžně se houpeme v bocích
plavím se s tebou
pod noční oblohou
léty a vráskami
najednou otevřu oči
vždyť je to mrak

jen tak...

*