Konzervuji
do peřin
Tvou něhu
a stébla
Tvé náruče
ukládám pod polštář
Do srdce
rozpustím
pár vloček sněhu
V lampičce
rozsvítím
Tvou knírkatou tvář
Do spánku
položím
okraje básní
Usínám
se slovy
miláčku – zhasni
Usínám
s pocitem,
že jsi ve mně
s nádechem
milostné
předehry letmé…
Moc pěkná, myšlenková. Chjo. Cítím se také tak, jen možná o maličko jinak.
29.01.2007 16:01:00 | NikitaNikaT.
... a až Ti, Ciaro, dojde Levandule ... můžeš se vrhnout na mě ... KUJ železo, dokud je žhavé ... radí roboti ...
29.01.2007 13:39:00 | JardaCH
Jednoduché a rytmické. Normálně mi v uších zní k tomu muzika. Jeden klarinet, čelo a klavír. Piánko.
29.01.2007 08:14:00 | malíček
konzervuju do peřin něhu, to zní tak šroubovaně, uměle, jko když konzervuješ uzené z kýty, čím se pod peřinou konzervuje:-))
ale jo, je milá ale umíš originálnější :-))
29.01.2007 08:14:00 | Jarky