daleko za městem

 

zmodralo nebe 

a vítr honí mraky

líným pohybem

volských spřežení

na prašných cestách

 

v pomalé bezbarvé šedi

vytváří dojem bílých koní

a hýbe celou oblohou

 

zrna tvrdnou v klasech 

a noří se do zlatavé tmy 

napíchlé na hrotu večera

 

uhýbá vedle tebe krotký stín

a večerní vánek voní jihem

s hedvábným tónem tvých očí

jak stýskávalo se mi po nich

 

dech světla ve tvých vlasech

když ramenem mi cloníš

zaklínám jako věčnost

skloněn do samoty srdce

a nic jiného nevnímám

 

ani nestínám naléhavým hlasem

vlnobití pod tvými šaty

 

jen se dívám a užívám si

krásy přicházejícího večera

s hlavou na tvém klíně

kolébán závratí ticha