jsem rovnice tvá neřešená
pro dvoje rty a dvě těla
co ke své lásce doposud
klíny svými nedospěla
ty umlčena jinou extází
spěcháváš do dne
a klekáš si do nocí
nad souhrnem veličin
o dvou cizích neznámých
a já básněním zesláblý
o vodu se neprosím
jak soumrak co žádá
po hrdlo džbánu
ale tvým vínem
ústa si nesmočí
za slovy jen hádám
a ještě než vstanu
posteli nevěřím
svěřím se ránu
jaká že jsi . . .
Šup k oblíbeným...děkuji
16.11.2014 23:21:22 | knihomolka
jaká že je?
trochu trpká... zdá se tvým džbánem..
16.11.2014 13:43:09 | básněnka
a chladná jak kámen
u cesty přes luka
křičel jsem jí amen
a nemohl utíkat
16.11.2014 14:54:26 | josuatree
píšeš hezky, asi tě začnu víc číst :)
15.11.2014 14:50:17 | iluzionistka
Díky, mně se tvoje melancholická poezie taky líbí :-)
15.11.2014 21:53:06 | josuatree