Tam, kde vánek roznáší

Tam, kde vánek roznáší


Tam, kde vánek roznáší
vůni oleandrů do mých oken
stával muž v bílé dišdaši
a ve tváři divoké, černooké


Zahořel ke mně lásky žár
ve stínu zlatých kapinic
chandžarem opásán jako král
k oknům mým hleděl a víc nic


Až jednou snesla mi holubice
vyznání sladce přeněžné
zabolelo pak ještě více
muset mu říci svoje ne


Mé srdce jinému zaprodali
za okny ale stále bije
pro tebe, ty můj vytrvalý
přežije ráj naší fantazie