Na našich oknech spředených z mlh zastavil se čas.
Na našich oknech tmavých a chladných usnul náš hlas.
Jen tvoje myšlenky promlouvají do mého ticha a já nemůžu lhát, že
tvoje dotyky rozezní mé srdce, které nemůžu si vyrvat z těla
jen abych jej mohla tobě dát.
Moje ústa rudá a nevinná se s tebou chtějí smát.
Mé tělo křičí do tmy Tohle muselo se stát...
To nejdražší, co jsi měla,
jsi na oltář Lásky dala,
nechci rvát Ti srdce z těla,
chci,abys mne milovala!
Co se mezi námi stalo,
to i mne poznamenalo!
Aniž to dosud kdo tuší,
srdce mé teď za dva buší!
Nelituj,že se to stalo,
to k nám Láska přišla jen,
je to moc anebo málo?
Taky z toho zmaten jsem...
Tak jsem zkusil zastoupit Tvého milého,bohužel jen v takovémto slovním projevu...Přiznám se,že mu tak něžnou a citlivou partnerku závidím!/Jó,žena svádí k dobrému nebo zlému,ale svádí vždycky!/;-?
19.05.2007 12:07:00 | Kozoroh 1