Já klidně vykřičím si hlas,
pokud smím tě spatřit zas,
pokud smím vidět tvé oči,
pokud smím znát sny, které se ti v hlavě točí,
pokud smím pohladit tvé vlasy,
pokud máme společné životní trasy.
Já klidně sejdu z cesty,
a projdu několika městy,
něž najdu cestu zpátky,
než projdu zadními vrátky,
než uslyším, jak mě voláš,
než uvidím, jak překážky pro mně zdoláš.
Já budu při tobě,
i v nejhorší době,
i ve vzteku a zlobě.
My budem plni lásky,
i když přijdou první vrásky.
Budu tě držet za ruku,
a jemně hladit tě na krku,
teď už mě můžeš opustit,
už není co ti odpustit.
Jdi svou novou cestu dál,
vždy budeš v mém srdci král.
A s posledním nádechem,
a mým smutným povzdechem,
rozdělí se naše cesty,
a já opět projdu několika městy,
než setkáme se mezi mraky
a budem žíti nad oblaky.
Souhlasím s Laven.. citově je to hodně dobrý a to je podstatný. Mno snad bude líp a po starých pocitech zbude jen ta pomyslná jizva.
17.12.2014 21:31:25 | Nergal
Pěkné...ale dej si pozor na rytmus básně (jestli je pro tebe podstatný).
O citech...nádhera, jinak už nemám, co vytknout. :)
15.12.2014 19:30:30 | Laven De Brig