*
*
Břehy mé duše jsi naplnil jak řeka,
byls slzou, co po tváři mi stéká,
rozechvěls ve mně vroucí tóny
a v hlavě rozezvučel zvony.
A všechno ve mně tančilo, se smálo
a snad i slunce horoucněji hřálo,
když ruce mi hřály tvoje dlaně
a nejistota složila své zbraně.
Už dlouho ... Já přesto zas bych chtěla
pocítit teplo tvého těla.
Skutečnost překrýt touto chvílí,
zas cítit, jak blízcí jsme si byli.
*
*
smutná krása... jsem vděčná, že jsem ty chvíle zažila a mám je schovaný... ale to pohlazení strašně chybí...
05.01.2015 13:25:55 | zelená víla