Vzdálená slunce

Jistotou svaž mě
Pevnými řetězy svého bytí
Přikovej mě láskou
A kakaem k snídani
Obleč mě
Do bezpečných šatů
Tvé holčičky a ženy
Do duše vtiskni mi sebe
A miluj mě
Svou chlapskou potřebou žít
A naplň prázdnotu
Která křičí po slunci

Chtějí žít
V jistotách a volní
Hledají a tápou
V rozpacích a touze
Sedají na cizí klín
A pak v bezpečí noci
Otírají slzy
Jistoty a nejistot
V nemožnosti se rozhodnout
V touze po naplnění
Rozdrápou si ruce do krve
Aby necítily
Jak jim krvácí srdce

Dennodenně vstát
Ve svém jistojistém domě
A s chutí kakaa na rtech
Upírat své hladové oči
Do nejistého světa

Rozhodni za mě
Co rozhodnout nejde
Spoutej mě ve svém objetí
A polib mě na víčka
Ať moje hladové oči
Vidí jen mlhu
A nehledají paprsky
Vzdálených sluncí