Návštěvnost
ZAPYKANÁ
ZAPYKANÁ
ZAPYKANÁ
poznamenals mne barvou
bezbarvou
mlčením
v hlubině instantního ticha
v poslední bitvě
bez padlých gest
žalobou planou
bez výčitek
kdy ozvěny
se nemají kam vracet
ubohá smrt
nad prázdnou rakví
bez nebožtíka
ne
takhle to nemělo být
bez konce není začátku
není se odkud vracet
zbývá nám jediné
jen pykat
Praha, 20.2.2015
https://www.youtube.com/watch?v=zgez1yQPm7o
Komentáře (28)
Komentujících (7)
Doporučit
Tiskhudba bez not...
23.02.2015 18:29:32 | Danger
To mám radost, že to tak cítíš, děkuju :-)
23.02.2015 18:34:18 | Amonasr
Instantní pocit rozpuštěný v neurčité realitě lásky ... když myslíš, že víš, mlčí a když nemlčí zjistíš, že vlastně nevíš, co ti říká.
21.02.2015 12:34:04 | josuatree
Jak ze života :-)
21.02.2015 13:37:45 | Amonasr
Bez výčitek...kdy ozvěny se nemají kam vracet...kràsně napsané...celê...děkuji.úsměv.z
20.02.2015 23:19:26 | zdenka
Děkuji, Zdenko, za Tvé vnímání :-)
21.02.2015 00:41:40 | Amonasr
Josewe, opět obdivuhodné-hluboké až propastně ! potěšils...ST :-D
20.02.2015 17:02:02 | Frr
A takovouhle reakcí jsi velmi potěšil mě, Jiří! Děkuju :-)
20.02.2015 18:14:44 | Amonasr
čtu stále dokola a chci přijít na to, o čem asi je.. a už to mám.. vnímám ji asi takto - trest mlčením, falešná demonstrace ukřivděnosti, po které zůstává SpousTa nepohřbených nebožtíků..
teda, ty mi dáváš, já musím používat hlavu.. a to bolí! auinky :)))
20.02.2015 13:49:24 | Amelie M.
Milá Amélie, nejen hlavu, možná i srdíčko, a někdy třeba ještě intenzivněji ;-) I když horší možná je, když se rozbolí víc právě to srdíčko, než hlava... ;-))
No, je to myslím o tom, co si v tom kdo najde. Takže nepochybně hádáš správně, jinak to ani nejde :-D Mám i svůj vlastní přibližný výklad, ale ten nebudu prozrazovat, ani to, jak dalece se blíží Tvému :-D A někdy myslím ani není nutné dopídit se nějakého konkrétního smyslu, stačí být zasažen pocitem, atmosférou, nutkáním ponořit se do svého nitra a nasvítit v něm nějaký zapomenutý koutek, probudit v sobě potřebu podívat se na sebe či protějšek z jiného úhlu, chuť se zastavit – zkrátka cokoliv... ;-)) P.S. To Tvoje vnímání se mi každopádně líbí ;-)
20.02.2015 15:28:59 | Amonasr
máš pravdu, není vždy záhodné prozrazovat osobní záměr básně.. ubralo by to na představivosti ostatním.. nechť tryská všemožnými obrazy, do všech směrů.. ;) nakonec.. nebývá špatné, podívat se na báseň očima druhého..
20.02.2015 15:35:21 | Amelie M.
Líp bych to nevyjádřil, mluvíš mi z duše :-) A nejenže není špatné, podívat se na vlastní text očima druhého, ale dokonce mě to strašně baví a teprve pak vidím, jestli ta báseň není třeba mrtvě narozené děťátko, a pokud ne, tak objevuju i jeho dosud pro mne skryté půvaby. Najdou se, pravda, občas i oči nepřející, které se snaží zabíjet vražedným pohledem, ale to už je pak jiná opera, o tom ta naše diskuze není... Však bys mohla sama vyprávět, viď...? ;-)) Promiň, já si nemohl tohle rýpnutí do jednoho nedávno se zde probudivšího arogantního závistivce odepřít... :-/
20.02.2015 15:47:19 | Amonasr
nepásli jsme spolu krávy?? :D my jsme povedenej páreček.. reagoval jsi slovy, které jsem původně měla ještě vepsané v mé reakci, pak jsem se ale rozhodla pro úspornější řešení! :)) jo, rozumím.. ;)
20.02.2015 16:26:44 | Amelie M.
Tak takovéhle souznění si nechám líbit :-)
Ale k těm kravám - což o to, pást bych se je možná i odvážil, kdyby mi někdo vysvětlil, jak se to dělá, ale nesměl by mezi nimi být žádný býk. Zatím umím krmit jen kocoura a jestli jsem to nezapomněl z dětství, tak i sypat zrní a dávat rozmočený chleba slepicím a mlíčí králíkům. Sekat trávu kosou jsem se ale nenaučil ani tenkrát, to vypadalo spíš jako když se s ní pokouším zahradu okopávat, tak jsem byl této povinnosti zproštěn. Pro otce bylo jednodušší si posekat zahradu sám, než pořád po mně naklepávat kosu. Ale třeba se krávy umí pást i samy, ne? A pasáčci si jenom otloukají na mezi píšťaličky, ale i to už jsem asi zapomněl a beztak jsem poztrácel i všechny rybičky :-D Ovšem v našich předchozích životech se nic vyloučit nedá, to by nám ale musela odhalit xoxoxo, ta má o tom přehled. Tam to možné je... ;-))
20.02.2015 18:12:56 | Amonasr
no.. zrovna tuhle jsme někde vedly debatu s holkama o králíčkách.. taky je umím nakrmit.. a dokonce i stáhnout atd... myslím, že čekaly, že to skončí u toho krmení a mazlení :D ale s tím jsem skončila někdy ve dvanácti letech, když děda omezil chov.. a taky jsem dnes trošku větší cíťa, takže králíčka raději rovnou na pekáči, to předtím přeskakuji :D ale sekat kosou mi jde.. to byla u nás dlouho nutnost, ted už naštěstí máme traktůrek :D krávy by mi utekly asi všechny, neposlouchá mě ani vlastní pes, pokud nemám v ruce kilo šunky! téda.. to jsme to ale odbočili :)))
20.02.2015 18:30:09 | Amelie M.
Jéé, tak to jsi mě trumfla hned dvakrát :-D Nejen s tou kosou, ale i s tím stažením králíka. To Tě obdivuju :-D Svého otce, vyučeného řezníka, který chodil i po domácích zabíjačkách, jsem musel asi hodně zklamat, když jsem odmítl králíka nejen zabít, ale i se ho naučit stáhnout. Nepomohlo ani, že by za to nejradši stáhl z kůže i mě. Ovšem vyrovnal jsem to tím, že jsem se mámě pro změnu vzepřel v učení se na klavír. To druhé mě ale na rozdíl od toho prvního dnes mrzí. Až se příště narodím, tak na klavír se už naučím, to mámě tam nahoru tímto slibuju. Ale já jí to přiznal už dávno, že to bylo mé velké pochybení. O své budoucnosti jsem si vždycky rozhodoval zásadně sám, jednou se mi to v dětství holt úplně nepovedlo, jinak ničeho nelituju - víš, jak to zpívá Edith Piaf... ;-)
20.02.2015 18:48:54 | Amonasr
na klavír jsem hrála asi šest let.. jenže jsem neměla zrovna přívětivou profesorku, tak mě to dost znechutila.. dodnes mě mrzí, že jsem přestala.. jo, kdyby tam byla jiná souhra okolností, mohla jsem ted vyprodávat koncertní sály! :D takhle sbírám po světě slávu jen se svými neodolatelnými verši :D :D a dnes jdu sbírat slávu svým zcela jistě odolatelným zpěvem.. hurá do vinárny.. fajn večer :))
20.02.2015 18:56:51 | Amelie M.
Škoda, že jsi nemohla chodit na klavír do Lidušky k mojí mámě, přívětivější učitelku hudby bys asi stěží někde hledala. A kdybys byla pilná, což Ty určitě jsi, soudě podle některých Tvých dřívějších komentářů, tak bych dnes chodil na Tvoje koncerty do Rudolfina :-D Ale to bychom se tu zaše nesešli takto na Literu, takže to tak asi mělo být. Koncert bys měla jednou za uherský rok, kdežto číst Tě můžu klidně každý den ;-) Tož ať Ti to v té vinárně dnes pěkně zpívá! Jeden můj kamarád na VŠ, původem z Moravského Slovácka, když jsme si spolu takto občas někde u vínka v Praze zazpívali, vždycky říkal - "Vidíš ty ožralé pražáky kolem? To my moraváci se nikdy nemůžeme takto ožrat, protože si u toho vždycky zazpíváme!" A něco na tom myslím bude... :-D
20.02.2015 19:17:45 | Amonasr
to my si musíme zase dát něco na posilněnou, protože jinak bychom nebyli schopní předvést své umění veřejně :D
to je hezké, mít maminku učitelku klavíru.. jéé :)
22.02.2015 12:05:17 | Amelie M.
Moc krásná, i když smutná. A koukám, že jsme se sešli v tématech!
20.02.2015 12:00:06 | Aida
Děkuju :-) Ano, též mě to napadlo, když jsem si četl tu Tvou, taky mě oslovila, povedla se Ti :-) S těmi tématy je to na Literu opravdu zvláštní, jako by chodila v jakýchsi tajemných vlnách, bůhví, jak se na nás ty múzy spolu domlouvají :-D
Někdy píšu tak, že u prvního verše ještě netuším, o čem to nakonec bude, a ono mě to někam samo vede, jako by se to psalo samo. Což je i tento případ. Třeba zrovna kolem prolétala stejná múza, která navštívila i Tebe ;-)
20.02.2015 12:26:59 | Amonasr
Něco na tom je, možná se mi povedlo sebrat drobeček, co neupustila u Tebe! Třeba tak magicky působí naše nick names (i když to moje s Tebou původně nemělo žádnou spojitost - takovou drzost bych si nedovolila! Přiznám se ale, že mě to na druhou stranu - i vzhledem k tomu, že jsem v tom zcela nevinně - fakt těší. To víš, všichni Tě tu baštíme, mě rozhodně nevyjímaje!)
Za sebe zjišťuju, že se mi paradoxně taky nejvíc daří texty, co vzniknou samy dílem okamžiku. Ale zatím se s tímto zjištěním peru. Tak nějak mě mrzí, že když mám předem nějakou představu, klopotně a urputně skládám a x-krát přepisuju dílko, co s ním pak ani sama nejsem spokojená (natož chudák čtenář). Zatímco jindy se jen tak mimochodem pospojuje pocit do řádků a vyjde to. Asi mám typicky ženský názor, že výsledek stojí za to, jen když si ho dostatečně odtrpíš...
20.02.2015 23:47:24 | Aida
Popsala jsi ten proces tvorby a jeho spojitost s výsledkem moc pěkně, taky to tak mám :-D Ale i když se něco píše takříkajíc „samo“, tak je to stejně plné škrtů, předělávek, přehazování a vypouštění řádků, kolikrát to pak po sobě sotva dokážu vyluštit ;-) Ale je to myslím jako se vším - čím jsem tu dýl, tím se mi píše jaksi lehčeji, ten „trénink“ je asi dobrý i v psaní, člověk dostane jakýsi cvik a klopotí se s tím pak o cosi míň :-)
A s tím nickem se mi ta souhra taky líbí, je fajn mít tady i svou „dceru“ :-D Já jsem si ten nick sem přinesl odjinud, ale ani tenkrát jsem si ho nezvolil po nějaké velké úvaze, spíš to byla momentální náhodná inspirace. I když po tom kvantu operních „recenzí“ to může vypadat, že ničím jiným než operami nežiju, ale tak to zas úplně není... :-D A děkuju za milá slova, moc si jich od Tebe vážím :-)
21.02.2015 11:38:37 | Amonasr