RUČNÍK
RUČNÍK
Anotace: Paradoxy lásky
RUČNÍK
připadám si jak ručník
když do mě stíráš špínu
co jsi kde sama nachytala
jak se jí ale zbavím já?
schlíple pak visím na věšáku
chci ukrýt skvrny ve svém froté
uleví se mi teprv poté
kdy octnu se v lázni tvých vroucích citů
v níž zlaskáš mě hebkostí azuritu
a než se noc rozpustí ve svítání
mé záhyby zmačkané srovnáš dlaní
pak na každém kousku tvého těla
kde by se krůpěj rosou skvěla
vetřu se do přízně tvé pružné kůže
až ručník upustíš
a sevřeš muže
Praha, 5.3.2015
https://www.youtube.com/watch?v=dnkFZsfJIsM
Komentáře (18)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk07.03.2015 12:15:50 básněnka
když mne sevře muž
hned jsem ručník a hned růž
hebká na omak
rudá ženou
srovná mne do dlaně
a pak mne z kůže ženou
mý touhy...kapka po kapce
lázeň z mléka
řeka?:-)
06.03.2015 09:47:14 Robin Marnolli
Tak tímhle jsi mě mile překvapil, vázaně moc nepíšeš, pokud se pamatuju, a tahle skoro celá vázaná...ale přesto nepůsobí vůbec svázaně a má v sobě lehkost.
Bravo:-)
06.03.2015 12:18:42 Amonasr
Od Tebe si takové pochvaly cením, Robine, díky :-) Vázaně občas píšu, ale kvůli pohodlnosti jen tehdy, když se to nějak samo při psaní "vykulí", nerad to lámu přes koleno. Tak to mám radost, že to na Tebe nepůsobí křečovitě ;-)
