Anotace: Parafráze na Shakespearův sonet (3x4, 1x2; 10-14 slabik, jambická tendence).
Co v očích tvých a rtech se světu skrývá,
dál vzbouzí ve mne neutišitelný hlad,
a přeci zasytí mne víc než skýva
chlebu, kterou musím denně polykat,
'bych se dožil byť jen jediného dne,
kdy si své rty zlehka k těm mým uschováš
a srdce tvé se samou něhou ustrne,
a kdy se v mojí náruč celá odevzdáš.
Snad ta chvíle přijde ještě za života,
však jestli ne, pak sejdeme se v Pánu.
Proč jen živá láska umí být tak krutá
a slané slzy kane v čerstvou ránu?
Láska kosí hlavy, a pak, když je po boji,
těm, co ještě stojí, rány zahojí.